Starááá...velice starááá záležitost...o který vám nic říkat nechci.
Jen to tu chci mít....připomenout si moje démony...Vyvolává to ve mě strašně moc emocía i když je to hnusná část mýho já....patří to do mýho života....
>> Miluješ mě?Neptám se abych slyšela ano...ptám se abych slyšela pravdu.Moc dobře víš že tě miluju..víš to líp než já...Myslím na tebe víc než snesu a čím víc nad tím přemýšlím,tím, víc se nořím do temnoty mojí mysli.Jakou cenu pro mě máš?Nevyčíslitelnou lásko..nevyčíslitelnou....větší než můj zdravý rozum...větší než vlastní srdce...než vlastní život.
Já vlastně ani nemám srdce...to je tvoje...beztak bije jen pro tebe..celou noc..celej den.Jsem tebou snad posedlá...vidím tě v každém paprsku slunce....v každé hvězdě..v každém oranžovém světle lampy....Nemám starch ze smrti...mám strach že odejdeš..že zmizíš...že zhasneš.Tím by zhasl i můj život...mojí duši by zahalilo temno...tíživá,chladná krutá temnota...Mé srdce by žalem vykrvýcelo a můj rozum by se dočista vytratil...Já žiju jen tebou.Je to krutý když nemám vlastní život,ale nemůžu se bránit....Moje duše prahne po tobě...moje kůže prahne po tvém doteku,když jsi se mnou a tvoje vůně mě provází na každém kroku.V každém mém úsměvu je vepsané tvoje jméno a v každé mé slze se odráží tvoje tvář.Zřejmě jsem an tobě závislá...Jsem zvrácená...a rozhodně jsem ztracená...Jsem chodící nic s tvým stínem v očích...Miluju Tě!Zbožňuju Tě!....chci si být jistá tímhle vším u tebe...ale nejsem...A vím že ty jsi! Řekni něco,ať mohu začít žít vlastní život....beze strachu že zemřu až odejdeš...prosím....
//<![CDATA[ //]]>
stalo něco...něco co vám obrátilo vnitřnosti naruby....něco při čem se vám sevřelo srdce a žaludek se vytratil....něco při čem se vám vzpěnila krev...tepala vám žíla na spánku a nemohli jste klidně přemýšlet....prostě jste slyšeli něco...co říkal někdo koho znáte,ale v tu chvíli zněl jeho hlas tak jako by byl úplně cizí....jako by byl z velký dálky...Byla to největší prkotina....která není důležitá...ale vám v tu chvíli z nepochopitelnýho důvodu rozbila celou radost toho dne...prkotina z který se nemůžete vyhrabat...která vám nedá spát.....prkotina,která se vám zdává jako noční můra a vy se budíte s pocitem že už se z toho zblázníte....nemůžete nic dělat,aby vám to přestalo vadit....nepomáhá nic...a vy se jen utápíte ve vlastní hlouposti a ve vlastním smutku...a můžete si za to samy....nikdo vám nepomůže a ani vy si nepomůžete...a přitom je to kravina....Ale někdy prostě kraviny člověka ubíjí víc než vážný věci.....